Model soběstačného obytného modulu do pouštních oblastí

Vytvoření fyzického modelu bylo jedním z požadavků pro obhájení diplomové práce na Odboru průmyslového designu Fakulty strojního inženýrství VUT. I zmenšený model navrhovaného produktu totiž dokáže, na rozdíl od statických obrázků nebo videa, poskytnout pozorovateli komplexní prostorovou představu o zvoleném tvarování. 

Použité stroje 

• 3D tiskárny 

• Laserová řezačka 

• Brousící stůl 

• Brousící stůl – mokré broušení 

• Stříkací box 

• Sušící místnost 

Použitý materiál 

• Plexisklo (akrylátové sklo, PMMA) – tloušťky 1 až 8 mm, různá barevnost 

• PLA filament 

Stručný postup 

• Dva školní roky před samotnou tvorbou fyzického modelu jsem se začal seznamovat s tématem diplomové práce, analyzoval problematiku, zkoumal konkurenční produkty nebo hledal nejlepší technická řešení pro smysluplné fungování. Na základě definovaných parametrů bylo možné vzít do ruky tužku a pustit se do skicování variant. Variantu, kterou jsem vyhodnotil jako nejlepší, jsem následně začal modelovat v 3D softwaru, zkoušel různé cesty dílčích částí, držel se jich nebo se v návrhu vracel zpátky. Výsledkem byl 3D model vhodný pro vytvoření obrázků popisujících vzhled a fungování modulu, ale nikoliv pro tvorbu fyzického modelu. 

• Počítačový model, který jsem měl k dispozici bylo třeba přepracovat pro výrobu. To znamenalo definovat si, které části budou tištěné a u kterých bude dávat větší smysl vyřezání na laseru. Části, které měly být tištěné, jsem musel přemodelovat do objemových těles, přidat otvory pro snadné spojování, rovné plochy modelu nahradit pláty plexiskla a předpřipravit místa pro snadné spojení s tištěnými díly.  

  
  

• Následoval tisk a laserování jednotlivých dílů. 

• Hotové tištěné díly bohužel zdaleka nemají dokonale hladký povrch, proto přišlo na řadu střídavé nanášení tuhého tmelu pro velké nerovnosti, stříkacího tmelu pro menší a broušení brusnými papíry od hrubosti 80 do 1500. 

• Od určité hladkosti povrchu jsem přešel k mokrému broušení. 

• Po dosažení hladkého povrchu, přišlo na řadu finální lakování barvami ve sprejích v několika vrstvách. Sušení tmelu i barev se urychlovalo v sušící místnosti. 

• Jednotlivé části různých barev bylo na závěr možné slepit k sobě a bylo hotovo! 

Shrnutí 

Výsledkem je model obytného modulu, který dobře poslouží pro prezentaci návrhu. Kombinace složitějších 3D tištěných dílů spolu s rovinnými díly se osvědčila. Příprava dat možná zabrala více času, nicméně ten se ušetřil při nenutnosti jakkoliv brousit plexisklové povrchy.