Model mobilního rentgenu

Součástí odevzdávek diplomové práce byl kromě textu, plakátů a portfolia i fyzický model s povrchovou úpravou. Mým tématem diplomové práce byl Design mobilního rentgenu, což je medicínský přístroj určený k pořizování snímků mimo radiologické oddělení.

Model je v měřítku 1:2 s rozměry (600 x 280 x 600) mm a skládá se z laserovaných a 3D tištěných dílů.

Použité stroje

• 3D tiskárny

• Laser

• Ruční bruska

• Stříkací box

• Suchá a mokrá brousírna

• Sušárna

  
  

Použitý materiál 

• PLA filament

• Plexi o tloušťce 2 mm, 3 mm, 4 mm, 5 mm, 8 mm, 10 mm

• (mám v tom i kousek dřeva, ale pšt)

Stručný postup 

Pro vytvoření designu jakéhokoliv produktu je důležité se se samotným produktem seznámit, a hlavně ho pochopit. Z toho důvodu se má rešerše neskládala pouze z analýzy produktů, ale vzhledem ke komplikovanosti a špatné přístupnosti k určitým informacím i z rozhovorů s lidmi, kteří jsou s mobilními rentgeny v přímém kontaktu. To zahrnovalo i návštěvy nemocnic.

Když jsem už znala vše potřebné, začala jsem skicovat. Nejdřív na papír, pak v 3D modelovacím softwaru Rhinoceros. Vznikly z toho tři hmotové studie. Žádné detaily, žádné barvy, pouze nahození základního tvaru. U každé z variant byl nasimulovány nejdůležitější požadavky a vše bylo nutné následně zhodnotit a vybrat tu nejlepší z variant.

V mém případě se hlavně posuzovalo nastavitelné rameno, jakožto nejvýraznější tvarový prvek. Pro svůj návrh jsem vybrala variantu 2 a 3 a zkombinovala všechny jejich přednosti do jednoho návrhu.

U finálního designu jsem věnovala pozornosti každé části mobilního rentgenu. Vznikl tak minimalistický návrh, který reaguje na problémy spojené s každodenním používáním přístroje.

Teď následoval další krok. Musela jsem vytvořit nový model. Rozbít ho na jednotlivé části, aby bylo možné jednotlivé části vytisknout a vylaserovat.

U dílů na 3D tisk jsem jednotlivé části, které budou slepeny k sobě modelovala s vůlí 0,1-0,2 mm, aby rozměry po slepení seděly.

Podklady pro laserování jsem vytvářela také v programu Rhinoceros, pouze ve 2D křivkách. Bez vůle, protože paprsek laseru sám drobnou vůli u plexi vytvoří.

Jakmile jsem měla všechno vytištěné a vylaserované, následovala fáze lepení kousků, které tvořily části mobilního rentgenu. Spoje vzniklé slepením jsem pak zatmelila dvoufázovým tmelem, aby nebyly patrné spáry tam, kde nemají být.

 Tohle hrubší broušení probíhalo v suché brousírně u odsávacího stolu.

Potom jsem se přemístila do mokré brousírny a postup byl jednoduchý. Brousit, brousit, brousit, nanášet tmel ve spreji, brousit, brousit a zase brousit. A to trvalo do té doby, dokud nebyly všechny povrchy dokonale rovné.

Když byly všechny povrchy hezky hladké, přišlo na řadu lakování, broušení jemnými smirkovými papíry, lakování, broušení a tak dále. Bylo to zdlouhavé, ale moc mě to bavilo. 😊

Jakmile byly všechny díly nalakované, zbývala už jen poslední a nejtěžší fáze. Lepení. Můj model byl opravdu veliký, a proto jsem musela požádat o pomoc jak spolužáky, tak doktoranda Honzu Vítka. Společně jsme vymysleli provizorní opatření, aby se náhodou model nepřevážil.

A nakonec všechno dobře dopadlo. Všechno drží, jak má, i stabilita modelu je v pořádku.

Vzhledem k tomu, že se nejedná o funkční model, tak jsem s tím spokojená. Na co bych si dala příště pozor, tak jsou návaznosti některých částí krytování, aby se pak k sobě lépe lepily. Jinak si nedokážu představit dělat konkrétně můj model třeba doma. To bych za 1. určitě nestihla a za 2. by to nemuselo dopadnout takhle dobře. Takže.. děkuju!